Mise EuroTrail den patnáctý

Krásný večer, dnes jsme se plnou parou pustili do Říma. Ráno jsme zahájili znovu prohlídkou Kolosea ale tentokrát za světla a i s prohlídkou vnitřku.

Pak jsme trochu bloudili antickými ruinami, až jsme velkou oklikou došli k Národnímu památníku Viktora Emanuela II. (Monumento nazionale a Vittorio Emanuele II) či jiným jménem Oltáři vlasti (Altare della Patria). Tento monument byl postaven ve 20. století, dokončen roku 1925, jako pocta prvnímu králi sjednocené Itálie.

Tam jsme vystoupali snad kvadrilión schodů a prošli se kolem národní pýchy Italů. Pak jsme zas ten kvadrilión schodů sešli a pokračovali naši výpravu po turistických ulicích k jedné z nejnavštěvovanějších atrakcích.

Každý nám radil, že máme fontánu di Trevi navštívit v ranních hodinách, nicméně nás Koloseum zdrželo, a tak jsme k ní došli až k poledni. Tudíž jsme se museli probojovat mezi turisty, abychom shlédly na fontánu, ze které ani netryská voda.

Fontána di Trevi je nejen nejpopulárnější a možná nejkrásnější fontánou v Římě, ale určitě je tou největší. Na výšku měří 26 metrů a na šířku 20. První zmínky o její existenci pochází ze století před Kristem jakožto zakončení Aqua Virgo akvaduktu. Její momentální podobu navrhl v 18. století Nicola Salvi a dokončil ji Giuseppe Pannini.

K fontáně se pojí mýtus, že pokud do ní hodíte jednu minci, do Říma se ještě vrátíte. Po vhození dvou mincí se zamilujete do atraktivního Itala a třetí mince vám s ním zajistí manželství. Proto každý rok na dně fontány skončí přibližně milion eur turistů a turistek prahnoucích po sňatku.

Od di Trevi jsme pokračovali uličkami hledajíce další fontánu ale s možností doplnit si láhev.

Přes návštěvu Španělských schodů (Scalinata di Trinita dei Montinad) na Španělském náměstí jsme se dostali na Piazza del Popolo.

Náměstí se rozprostírá za severní bránou v aureliánských hradbách a má elipsovitý tvar. Ústí z něj tři symetrické ulici propojující vstup do města s jeho centrem. Plán náměstí navrhl s inspirací svatopetrským architekt Giuseppe Valadier.

Dál naše kroky směřovaly až do sousedního státu – do Vatikánu. Na náměstí svatého Petra jsme se bohužel papeže nedočkali, tak to vyzkoušíme ještě zítra ráno i s návštěvou basiliky.

Stejně tak jsme okoukli zvenčí i vatikánská muzea s vírou, že zítra v brzkých ranních hodinách se vyhneme frontám.

Zpátky na ubytování jsme se pokusili dostat místním MHD, ale Bůh při nás zrovna nestál. Zastávka metra byla pod rekonstrukcí a autobus byl spíše plechovkou sardinek.

Na závěr bychom tak doplnili pár poznatků z hlavního města

• Městská doprava je zde nefunkční. Autobusy si jezdí, kdy se jim zachce, a metro nepokrývá velkou část Říma, protože když se ho snaží rozšířit, tak stále přerušují práci kvůli archeologickým nálezům.
• Na ulicích nás už včera zarazil velký nepořádek a přes dnešní výskyt pár uklízecích čet máme ze města stále dojem nečistoty.
• V okolí turistických atrakcí se vyskytuje nespočet obchodníků postávajících od sebe co pár metrů. Většinově nabízí chlazenou vodu, jindy slunečníky či powerbanky, vatikánští zas nabízeli šátky k zahalení a vehementně ukazovali ženám na jejich holá kolena. Ale ten nejotravnější druh jsou podvodníci s růžemi. Obchází turisty s pugéty a ani “ne” je nezastaví a strkají růže do rukou.