Dobrý pozdní večír, dneska jsme se vykolébali z postele a vydali se do historického centra města. Naším prvotním plánem byla cesta autobusem. Jízdenky se zde kupují v každém druhém obchodě nebo také přímo ve voze ale s připlatkem, jízda se tak prodraží z 1,50 € na 2,00 €. My jsme ale hned vedle hotelu lístky zakoupili u prvního prodejce plážových potřeb a šli hledat na autobus.
To se zdálo být jednoduché, jenže nejdřívější měl 10 minut zpoždění a odjezd tedy za necelých dvacet minut. A tak jsme vyrazili podél pobřeží po svých.
Část pobřežní trasy od nás na sever je tu upravená jako napůl cyklostezka a napůl jeden pruh pro auto. Pro chodce se zde klikatí cesta mezi spoustou zeleně. Zítra doplníme i foto pro lepší představu, ale přijde mi to tu elegantně vymyšlené. Na jih se to ale mění v obousměrnou silnici právě pro autobus.
Když nás tak autobus dohnal, chtěli jsme toho využít, jenže byl celý přeplněný, což nás natolik odradilo, že jsme zas vzali zavděk chůzi.
Dorazili jsme tak až k řece Macchia, kterou jsme museli mostem překonat, a přístavu Faro Darsena. Tam jsme si chvilku vybírali, jakou jachtu pořídíme na příští dovču, ale hlad nás táhl dál. Blížila se totiž jedenáctá hodina a my jsme vyráželi s myšlenkou, že se do města svezeme a tam se najíme. Skončili jsme tak nikoliv v pekárně ale v pouhém Carefouru, což je jeden z místních řetězců potravin. Poznatek z místních supermarketů je, že je zde naprosto bídná nabídka pečiva, takže jsme se spokojili jen s vodou, která nám také chyběla.
Do centra nám už zbývalo jen pár kroků, tak jsme podle map zamířili k nejbližší pekárně. S tou se to také nezadařilo, jelikož byla zavřená, ale vlezli jsme do jedné z malých uliček a u sympatické Italky si nakoupili konečně snídani nebo spíše už oběd.
Poobědvali jsme na schodech místního divadla a vydali se dál. Hned za divadlem jsme prošli hradem, kde je i muzeum režiséra Felinniho a pokračovali ke kostelu Tempio Malatestiano.
Dál nás ulovená mapka na turistický autobus nasměřovala k Arco di Augusto, což je antická vstupní brána do městských hradeb, ze kterých dnes zbylo pomálu.
Pak už jsme přehřátí nasedli na autobus, který nás odvezl až na nádraží Rimini – Viserba.
Nejteplejší část dne jsme zase strávili s klimatizací a poté se vypravili na pláž. Dnes jsme rebelsky skončili s vlastními ručníky před jedněmi slunečníkáři a blíže k ubytování. Moře je zde také částečně uzavřené kamennými přehradami, ale jeho hladina je tu ještě nižší než na včerejší pláži. takže prvních nejméně deset metrů je člověk na dětském brouzdališti. Zvládli jsme ale proplavat až mezi valy, kde už ani jeden z nás nedosáhl.
Po koupačce jsme si poleželi na sluníčku, pinkli si chvíli míčkem a šli se domů odpískovat. Pak už jsme si jen koupili pizzu naproti v jednom z podniků. Poznatek je, že jsme za naše teď už dlouhé cesty v pizzerii nepotkali kulatou pizzu. Když si ji objednáte v restauraci, většinou kulatá bude, ale v rychlém občerstvení nebo pekárně ji pečou na hranatém plechu a prodávají ne na kus ale na hmotnost.
Dalším zjištěním na závěr je odhalení toho, co nám každý večer dráždí sluch. Když máme pootevřené okno, co chvíli se ozve pištivý zvuk, jaký vydávají hračky pro psy po zmáčknutí. Teorie jsme měli různé: v hotelu s námi bydlí velmi aktivní a hravý pes nebo venku před domem nám po večerech posedává prodejce psích hraček. Dnes jsme tomu konečně přišli na kloub. Vyžadovalo to chvíli pozorování z balkonu, ale vyšlo najevo, že zvuk se ozývá pokaždé, když kolem projíždí šlapací čtyřkola. A ten otravný zvuk vydává jejich zvonek. Takže pokaždé, když se jim někdo plete do cesty nebo když jen vezou dítě, které ten zvuk baví, zvonek mačkají.