Dobré dopoledne z Florencie, města s téměř dvoutisíciletou historií. Florencie je známá svou bohatou uměleckou tradicí, kterou se dnes vydáme prozkoumat.
Naše ráno začalo návštěvou nejznámějšího místního díla – sochy Davida. Florentinští umělci tvořili sochu na katedrálu a byl jim nabídnut šesti tunový blok mramoru, který ale odmítli pro jeho nedokonalosti. Nakonec se však práce ujal mladý Michelangelo, tehdy pouhých 26 let starý, ale již uznávaný a dobře placený umělec. Michelangelo na Davidovi pracoval více než dva roky. Podle legendy sochal dokonce i za deště, celý promočený, a spát chodil v oblečení a botách.
Po dokončení tohoto 426 centimetrů vysokého obra se rozhodlo, že socha je příliš dokonalá na to, aby byla umístěna vysoko na katedrále. Bylo jí proto hledáno důstojnější místo. Na náměstí před Palazzo della Signoria ji nakonec přemístilo 40 mužů během dvou dnů, kde setrvala dalších 370 let. Dnes můžete Davida obdivovat v Galleria dell’Accademia, kam jsme se vypravili i my.
Po Davidovi jsme se vypravili něco zakousnout. Jelikož jsme vybíraví, tak to chvíli trvalo, ale vybrali jsme jeden místní podnik a dali „italský sendvič“. Byli to dvě placky z těsta a mezi nimi bohatá náplň, ještě nám to paní doohřála a šli jsme si to sníst na schody před první renesanční stavbu.
Jako první renesanční stavba se udává florentský nalezinec od Bruneleschiho. Hlavním jeho prvkem je arkáda a inspirace antickými prvky s novým výrazem.
Pak jsme se prošli k paláci Medicejských, což byla ve své době velmi zámožná rodina působící ve Florencii. Palác z 15. století je učebnicovým příkladem renesance, jak jsem taky zažila na našich přednáškách, nicméně je momentálně pod lešením, tak jsme mnohé neviděli.
Dál jsme naši památkovou tour pokračovali ke kostelu San Lorenzo, od kterého kousek bydlíme, a kostelu Santa Maria Novella.
V tu chvíli už jsme prahli po trochu zchlazení a u řeky by nám mohlo být lépe. Proto jsme se vydali hledat most Ponte Vecchio. Ponte Vecchio neboli starý most či most zlatníků, jak se mu přezdívá, byl postaven v roce 1345 a nejdříve byl sídlem rybářů, řezníků a koželuhů. Ti byli ale v 16. století vyhnáni a nahrazení šperkaři a zlatníky možná i kvůli tomu, jak odpadem ze svých dílen znečišťování řeku. Dál se o podobu mostu zasloužila tzv. Vasariova chodba, která zde byla vystavěna na příkaz jednoho z Medicejských, aby měl bezpečný přesun z paláce na jedné straně řeky do druhého.
Po prodírání mezi turisty jsme chtěli nechat odpočinout nohy a vypravili se do zahrad Boboli u paláce Pitti. Za studentskou cenu 2 eura za osobu jsme se dostali dovnitř a našli jsme si plácek ve stínu a chvilku si oddychli. Při cestě zpět do centra jsme museli skočit na zmrzlinu a zatím to byla ta nejlepší a největší porce.
Naše další kroky směřovaly podél vody do galerie Uffizi na Zrození Venuše, ale sáhodlouhá fronta nás odradila a šli jsme se podívat na repliku Michelangelova Davida, co stojí na jeho původním místě na Piazza della Signoria.
Den jsme zakončili u Santa Maria del Fiore.
