Dnes ráno nás v Benátkách přivítal déšť, a tak jsme se vydali do Gallerie dell’Academia. Většina uměleckých děl byla velice nábožensky založená, ale nacházela se zde i část s moderním uměním od nizozemského umělce de Kooninga.
Déšť pak už povolil a tak jsme vyrazili do města. Na mostě hned u východu z galerie se nacházeli skořápkáři, ale zrovna dvakrát jim to nešlo. Byla to skupinka pěti lidí, kteří vypadali, že by člověka okradli i bez hraní skořápek, a celé se to zdálo spíš jako dost nepovedené divadlo. A co bychom to byli za dobré medium bez fotky :).
Rozhodli jsme se pěšky vydat k nejznámějšímu benátskému mostu Ponte di Rialto. Nechtělo se nám jít celou cestu s navigací v ruce a po asi půl hodině cesty jsme skončili na stejném místě, z kterého jsme vyrazili. Rozhodli jsme se tedy nastoupit na loď a k mostu dojet.
Pokračovali jsme výletem na vedlejší ostrov Murano, který je jedním z mnoha dalších ostrovů v benátské laguně. Od Benátek je vzdálen pouze 1,5 kilometru a byl významný výrobou skla. Má asi 10x méně obyvatel než Benátky a tak s menšími budovami a cestami podél celých kanálů působí výrazně klidnějším a přátelštějším dojmem.
Řekli jsme si, že by byla chyba neprožít večerní atmosféru Benátek s osvětlenými kanály a úzkými uličkami. K večeru jsme se tedy šli vypravit na naše ubytování a vydali se do nočních Benátek.